Každý z nás potřebuje čas od času zastavit, načerpat, setkat se sám se sebou, s Bohem, zajet na hlubinu… Jak říká Olda, není náhodou, že jsme se právě my a právě teď vydali na společnou plavbu….
9.3.2007 20:00, snad by se tento okamžik dal nazvat začátkem naší společné plavby. Tehdy jsme se totiž poprvé všichni setkali. Na faru k Michaelovi nás pozval ten, kdo za to všechno (nebo alespoň většinu) může - Olda.
Po vzájemném představení nám Olda předal informace, zkušenosti, rady, jak se vlastně funguje na moři a také nám oznámil, že s námi nepojede :-) a že jeho funkci kapitána převezme Mirek. Rozdělili jsme si služby, naplánovali jídelníček a začali se těšit…
20.dubna 2007
Po desáté hodině (s hodinovým zpožděním díky zácpě u Prahy) jsme se sjeli u brněnského Tesca, abychom nakoupili jídlo pro posádku na celý týden. Těžko říct, co si pomysleli ostatní zákazníci při pohledu na podivné dvojice živě diskutující o tom, zda čočku zahušťovat či ne a čím nebo z čeho se vlastně vaří polévka. Když jsme uviděli to množství jídla a zavazadel, nevěřili jsme, že se do našich dvou aut vejde i posádka. Ale stalo se a po jedenácté hodině noční jsme opouštěli Brno a směřovali k Mikulovu. Během cesty jsme si - k velké radosti některých - předávali informace mezi auty vysílačkami.
21.4.2007
Kolem půl šesté nad ránem jsme překročili chorvatské hranice a v 11:20 jsme dojeli do Mariny Agany, kde nás očekával kapitán Mirek s horkými kapitánskými papíry v kapse.
Nejprve jsme omrkli Anušku, loď, která měla být naším domovem na celý týden. Při vstoupení na loď a především do podpalubí asi každý z nás pocítil více či méně nejistý pocit nepevné půdy pod nohama a houpajícího se žaludku. Po ubytování, osvěžení a občerstvení jsme vyrazili na krátký výlet do nedalekého Trogiru, který byl ve středověku významným střediskem Dalmácie, a který je zapsán do seznamu památek Unesco. Kromě prohlídky města jsme ochutnali výbornou místní zmrzlinu.
V sobotu také proběhlo zaškolení posádky, nácvik vázání uzlů a další nezbytné instruktáže.
Den jsme zakončili slavením mše svaté v podpalubí. Čtení z evangelia tohoto dne (Jan 6, 16.–21.) bylo jak stvořené pro naši situaci.
22.4.2007
Po nedělní snídani požehnal Michael loď i posádce a ve čtvrt na deset jsme odrazili od břehů pevniny. Kromě Michaela a kapitána jsme byli všichni nováčky, takže jsme jenom tiše zírali, co se to s námi děje. Pomalu jsme se seznamovali s lodí, učili se réčkovat, používat WC :-), objevovali jsme místa na lodi, kde jsme mohli rozjímat, přemýšlet, být sami s Bohem i místa, kde se dobře spí. Během plavby nechybělo první koupání za jízdy.
Při rozjímání nás Michael uvedl do první kapitoly Genesis o stvoření světa. Vše, co Bůh stvořil je dobré, avšak při stvoření člověka Bůh viděl, že je to VELMI dobré.
Slavení mše svaté proběhlo při plavbě za slabého vánku. Při Sláva na výsostech Bohu se i vítr utišil a snad tímto způsobem společně s námi chválil Boha. Při pozdravení pokoje jsme si navzájem mezi sebou připomněli a z očí do očí řekli, že každý z nás je nádherné Boží stvoření.
Po uplutí 22,2 námořních mil jsme v 19:30 dopluli do Milny na ostrovu Brač. Den jsme zakončili výbornou čínou z kuchyně Bartoňovi.
23.4.2007
Pondělní den jsme začali společnými ranními chválami. O stravu se tento den starali naši otcové – Michael a Vojtěch, který slavil tento den svůj svátek. Milnu jsme opouštěli v 9:40.
Otec Michael pokračoval v rozjímání nad druhou kapitolou Genesis o stvoření člověka jako muže a ženy. Někteří navázali na toto rozjímání důkladným studiem knihy Hranice v chození, která šla během celého týdne z ruky do ruky, a která měla za následek zajímavé, někdy i několikahodinové diskuse.
Při západu slunce se nám ukázali delfíni a jeden nás dokonce chvíli doprovázel v těsné blízkosti lodi. Během tohoto krásného dne jsme konečně mohli zakusit sílu větru, díky které jsme zvládli uplout 41,5 námořních mil až do Komiže na ostrově Vis. Tam jsme dopluli v 20:05. Mši svatou jsme slavili večer po výborném lunchmeatu s brambory z kuchyně našich Otců.
24.4.2007
Brzo ráno provedli někteří z nás na nedaleké pláži ranní mořskou koupel. Po snídani jsme vyrazili na pevninu hledat příhodné místo na slavení mše svaté. Našli jsme ho v jednom kopci s výhledem na moře. Oltář jsme si připravili z kamenů, které jsme si donesli, a které nám připomínali náš život s jeho těžkostmi, bolestmi.
Přístav jsme opustili v 12:30. Michael rozebíral další kapitolu Genesis, rozebíral prvotní hřích. Večer se nám opět předvedli delfíni a z trucovny zahlédl Luďa želvu. Ačkoliv jsme pouhým okem dlouho neviděli pevninu, ke které míříme, a někteří z nás tiše doufali, že nás čeká už jenom široširé moře, dočkali jsme se. Ve 20:45 jsme po uplutí 37,8 námořních mil zakotvili v přístavu Vela Luka na ostrově Korčula. Při romantické večeři na palubě při svíčkách, kterou nám připravil Martin s Luďkem, se podávalo rizoto s arašídy.
25.4.2007
I středeční den jsme již tradičně začali společnými ranními chválami a společnou snídaní. Od břehů jsme se odrazili v 9:30. Během plavby jsme si společně přečetli 8. kapitolu 5.knihy Mojžíšovi o vděčnosti. Každý z nás napsal na papír verš, který jej oslovil, dal jej sousedovi, který napsal svoji odpověď, reakci, modlitbu na výše napsané a tak to pokračovalo dál. Na závěr jsme si společně přečetli námi vytvořené texty.
O zdravou stravu těla se tento den staral Vladimír s Jarkou, ráno jsme měli „poridž“, večer hustou zeleninovou polévku a čočku.
Cílem tohoto dne se stalo staré rybářské městečko Stari Grad na Hvaru, kam jsme dopluli v 18:30. Bouřka začala pár minut poté :-) Před večeří jsme si prošli toto krásné městečko s krásnými uličkami a zajímavými stavbami. K večeři jsme byli povoláni vysílačkou. Po večeři jsme slavili mši svatou. Pak už nás kapitán vyhnal na kutě s upozorněním, že budíček bude v 4:30!
Tento den jsme upluli 42,5 námořních mil.
26.4.2007
V pět hodin ráno jsme za tmy opustili loď a téměř mlčky se vydali na kopec nad městečkem, kde stojí veliký kříž. Zde jsme slavili na kamenném oltáři při východu slunce mši svatou. Michael vybral liturgické texty z Proměnění Páně. Z kázání: Rádi bychom některé okamžiky našeho života „zakonzervovali“, právě ty okamžiky, kdy jsme „na naší Hoře proměnění“, ale tak to v životě není, vždycky musí dojít k sestupu. Dokud žijeme na zemi, okamžiky štěstí po určitém trvání pomíjí, až v nebi bude štěstí trvat věčně.
Po mši svaté nám kapitán přečetl SMS od Oldy: „Ahoj námořníci, ani nevíte, jak moc rád bych jel s Vámi, ale muselo to tak být. Myslím na Vás v modlitbách, a tak jsem vlastně s vámi :-) Taky jsem na Vás hrozně pyšnej, že jste vlezli na tuto Boží loď, a že až se vrátíte budete o mnoho blíž Božímu království. Myslím, že není náhoda, že jste každý z vás na této lodi, je to velký dar, který nyní ještě nechápete. Bůh vám žehnej +++ váš Lowe Old.“ Z tohoto krásného místa jsme pak Oldovi poslali naše společné foto.
Po snídani jsme nakoupili pohledy, chleby, pozorovali a fotili kraby a v 10:05 jsme vyrazili na další štaci. Michael odjížděl z přístavu s plným kbelíkem vlastnoručně nasbíraných škeblí. Po poledni jsme si udělali dvouhodinovou přestávku v zátoce Krušica, kde je 100 m dlouhý ponorkový bunkr. Někteří využili volný čas k procházce, někteří ke koupání a šnorchlování. Zatímco jsme si užívali krásné zátoky, Michael nám připravil prvotřídní pochoutku ze škeblí.
Během plavby Michael rozebíral podobenství o marnotratném synovi. Přiblížil nám dvě rozdílné osobnosti synů – první syn – troufalý, který došel k obrácení „z nutnosti“, skrze katastrofu, kterou si sám způsobil. Druhý syn žil z vlastního rozhodnutí jako otrok, nenaučil se žít jako syn, nepochopil svůj podíl na otcově majetku. Otec toužil mít společenství s oběma svými syny.
Ve 20:00 jsme po uplutí 32,3 námořních mil zakotvili u ostrova Šolta v přístavu Maslinica. Zuzka s Alčou připravily k večeři žampionovou polévku a těstoviny se sýrovou omáčkou. Po večeři následovala Hospoda v podání otce Michaela.
27.4.2007
Ostrov jsme opustili v 9:25. Nejmladší člen posádky – osmiletý Matěj - měl dnes svůj velký den. Po několikadenní pečlivé přípravě skládal před kapitánem námořnické zkoušky. Prospěl na výbornou.
Cestou jsme si vychutnávali poslední okamžiky na moři. Během dne se servírovali pochoutky ala „co podpalubí dá“. Některé pochoutky, např. čočku od středy, jsme ponechali mořským tvorům. Pánové vyzkoušeli mořskou myčku aneb hrnec na laně. Klidné počasí vyhecovalo některé vrhnout se do moře přímo po hlavě. Luděk si počkal na příhodný vítr a vyzkoušel plavání, resp. zapřažení, při rychlosti 6 uzlů.
Poslední zastávka byla v Trogiru, kde jsme natankovali, a pak se už vydali směrem k Marině Aganě. Těsně před cílem naší cesty jsme na palubě slavili závěrečnou mši svatou, po které každý z nás přijal od otce Michaela požehnání na naše další plavby. Kapitán nám rozdal růžence, které nám poslal Olda, jako nejlepší lék na mořskou nemoc našich životních plaveb. Pak Michael hrábnul do strun a za radostných zpěvů jsme mířili do Mariny Agany, kam jsme dopluli v 17:20. Zde jsme aplaudovali kapitánovi za jeho první samostatnou plavbu. Poslední den jsme zdolali 20,9 z celkových 197,6 námořních mil.
V Aganě následovalo uklízení, balení a chystání se na návrat. V osm hodin nás kapitán pozval na slavnostní večeři do nedaleké restaurace. Podávali se chobotnice, zubatci a další podivní tvorové. Povídali jsme, hodnotili, vychutnávali si mořské pochoutky, užívali si poslední společné chvíle.
28.4.2007
V sobotu ráno jsme slavili závěrečnou mši svatou v podpalubí. Pak následovala snídaně, balení, uklízení, drhnutí lodi a nakonec i její vrácení.
Množství jídla, které jsme vezli zpět, by možná stačilo na další týden. Váhali jsme, ale nakonec jsme deset minut před desátou nasedli do aut a vydali se na cestu domů. Cestou jsme si udělali přestávku na odpočívadle s nádhernou vyhlídkou a odpoledne na společný oběd v trávě. Před Vídní jsme se společně navečeřeli, a pak už následovalo loučení, aby se každý z nás mohl vydat svojí vlastní cestou posilněn velkými milostmi uplynulého týdne …
Co dodat? Bohu, andělům strážným, kapitánovi, posádce, i všem, kdo nás jakýmkoliv způsobem doprovázeli, patří velké díky!
Žalm 69:35 „Ať ho chválí nebesa i země, moře se vším, co se v nich hemží.“
|